Je mi 30...a cítím se fajn :)

Před pár dny jsem šla kolem stojanu s časopisy a bylo tam něco ve smyslu.."Jste na dně...je vám přes 30, proč ten život běží tak šíleně rychle??..". Dost mě to pobavilo a říkám si, to už je přece teď nově článek i pro mě :)

Už jsem na světě 30 let ..a je to moc fajn :). Jsem vděčná za každý super rok, co mám možnost prožít. Vždycky když mě chytne deprese, že to běží nějak rychle, podívám se na instagram a vidím, co všechno jsem za ten rok úžasného prožila a říkám si, že ten křížek navíc stál za to.

Pro těch dalších 30 let mám jediný plán...NIKAM NESPĚCHAT. Užívat si teď a tady, užívat a vychutnávat si každý přítomný okamžik. Ten život tak rychle leti proto, že pořád někam spěcháme..."aby už bylo konečně jaro, ..at už je konečně víkend, ...aby už konečně bylo po dešti,...až budu trochu víc vydělávat,...aby už byl konečně ten dům po rekonstrukci,...až si koupím to auto, ...až zhubnu, ...až se vdám,...až budu mít děti,...až až...aby už....
Je teď a tady! Užívejme si a vychutnávejme každý okamžik už teď, ne až v budoucnu...neplánujme tolik, ale radujme se z okamžiku a žijme. Buďme více hédonisty :).

Já si svůj narozeninový den užila...nikam jsem nespěchala. Když nikam nespěcháte a za ničím se neženete, nějak vás to zklidní a cítíte se mnohem vyrovnaněji...Na Špilberku jsem si vychutnávala horkou čokoládu, dopolední vínečko, nakládaný hermelínek, skvělou společnost...a paprsky jarního slunce...a bylo mi fajn :)

To, co mě v únoru potěšilo...

Koupelna....už se rýsuje...a tento týden už konečně bude snad i usazená vanička od sprchového koutu..třikrát hurá ;).

                     

Vůně..růží. Už jsem dlouho necítila něco tak úžasného. Pořád k nim dokola musím chodit a přesvědčovat se o té dokonalosti.

Veřejná půjčovna knih...na nádraží v Řevnicích. Úžasný nápad. Zrovna měli rozpujčováno, ale jindy mají celkem plno a zajímavé tituly. Kdokoliv tam může přidat i své knížky, které chce poslat dál. Asi něco z toho, co jsem  už dlouho nečetla, přenechám. Skvělá myšlenka...ke kávě si vezmete do vlaku i knížku a až ji dočtete, vrátíte jí a půjčíte si zase něco jiného :).

Doubci...z žaludů ze Štědrého dne už pomalu vylízají na svět :).

Sluníčko...konečně!!!!

Krásu... zamlženého oparu ranní řeky....

Sladké...ano miluji sladké...obzvláště k nedělní snídani :)

A pár skvělých výletů...o těch ale příště :)

Byl by to Valentýnek...

...Pohřbila jsem ho kousek od naší třešně. Někdy je holt příroda silnější než my, zvlášť, když se sejde víc nepříznivích faktoru najednou.

Bylo to krásné kůzlátko. Půlka těla hnědá a spodní půlka bílá. Měl krásný černý pruh přes celá záda a na hlavičce bílý flíček. Našla jsem ho dneska ráno v seně. Už měl ztuhlé zadní nožičky. 

Těžko říct, kde se stala chyba. Jestli se nezvládlo napít...nebo třeba i nějaký den žilo, ale tím, že jsem nebyla doma, protože nám dělali koupelnu a navíc se ochladilo, mohlo umřít na podchlazení...třeba si ho Lízinka jako prvorodička tolik nevšímala a nechala ho samotné nebo to všechno byla moje chyba a nebyla jsem tolik všímavá...všimla jsem si, že má Líza menší břicho až dnes. Bohužel....snad příště budu já i Lízinka moudřejší...

Dostal od nás na cestu krásný kamínek...ten dávám všem mým zvířátkám sebou...

.....Měj se tam nahoře Valentýnku krásně....na jaře nám bude chybět tvé hopsání.......

Předsevzetí...

Ano, dávám si předsevzetí. Já vím, že je teď děsně modní říkát, že jediné moje předsevzetí je nedávat si předsevzetí ;-)...ale já si je prostě dávám. Mám ráda předsevzetí a dávám si je celý rok. Miluju různé diáře a zápisníčky a pořád si tam píšu nějaká svá životní moudra a předsevzetí z nich vycházející,

Silvestra moc nemusím. Nemám ráda takovou tu nucenou zábavu...i když svým způsobem ho mám ráda..ale tak nějak jinak. Pro mě je to období, kdy si snažím vnitřně uzavřít ten předchozí rok a udělat z něj nějaké ty závěry pro rok příští. Závěr roku je pro to ideální. Tak proč si nedávat předsevzetí. Každý okamžik, když má člověk prostor zamyslet sám nad sebou, je podle mě dobrý.

V diáři pár těch předsevzetí pro letošek mám. Jedno z nich je, zapsat si každý den alespoň jednu věc, co mi udělala ten den radost. Začala jsem s tím už minulý rok. Člověk si pak uvědomí spoustu věcí a číst si ty věci zpětně děsně nabíjí:).

Včera jedna z věcí, co jsem si napsala do diáře, byla radost z tohoto emailu:

Před osmi lety jsem měsíc cestovala s kámošem Mexikem. S batohem a dekou (ani spacák jsme neměli :D) jsme procestovali skoro celé Mexiko. Neuvěřitelný životní zážitek, který by vydal na několik příspěvků - objevování pyramid v zarostlých džunglích (kam nechodí cizinci), výstup na 5-ti tisícovku naproti Popocatepetl (zážitek a la film Into the wild), pozorování želv jak kladou vejce na uzavřené části největšího Mexického ostrova, nezapomenutelní lidé a země.

Mimo jiné jsme hodně cestovali stopem, abychom ušetřili za autobusy. Přeci jen Mexiko je velká země. Jeli jsme i s několika kamiony a jedním z řidičů byl Raymundo. Moc jsme si nerozuměli, ale byl úžasný. Nabídl nám na spaní své lůžko v autě (a sám si chtěl lehnout ven na zem), kupoval nám jídlo a pití, vzal nás na pláž plnou mušlí a vůbec se onás dva dny neuvěřitelně staral (jako všichni Mexičani). Když jsme se loučili, tekly mu slzy a my jsme byli taky dojatí. Věděli jsme, že se už neuvidíme...že naše setkání bylo letmé, ale o to intenzivnější pocit blízkosti v nás zanechalo.

A teď po tolika letech mi píše Raymundova neteř. Pořád měl schovaný můj papírek s emailovou adresou (on sám žádnou neměl). Neuvěřitelně mě to potěšilo :).

Přeji Vám i sobě, diář plný okamžiků, které vás v tomto roce potěšily....

Slepičí život...

Včera jsem objevovala jednu z malých uliček, kterou v naší vesnici ještě nemám prochozenou. Přeci jen je to vesnička roztahaná od řeky až vysoko do kopců, plná starých statků a zajímavých zákoutí. Vždy mě baví objevovat ty staro-nová místa a představovat si, co se za nimi skrývá anebo v minulosti skrývalo. Těší mě, že tu mám zatím stále co objevovat :).

Když jsem se tak procházela jednou z těchto zapadlých uliček, která vede za zahradami domů, zaujalo mě kolik rodin chová vlastní slepice. Docela pozitivní, není nad vlastní domácí vajíčko, nemluvě o tom, že klecovým chovům absolutně nefandím. Už dlouho mě mrzí, že jsem ještě neobjevila nějakého producenta domácích vajíček, od kterého bych odebírala vajíčka pravidelně.

Pár lidí mi už radilo, ať si pořídím vlastní slepice, mně se ale do toho moc nechtělo kvůli zničené části zahrady a nelibému odéru. I teď jsem ale viděla, že lidi chovají třeba jen pár slípek na celé ploše zahrady a měli krásný trávník...navíc stejně mi tam už hopsají kozy. A shodou okolností mě teď zaujal jeden projekt „Slepice v nouzi“.

Ano, patřím mezi ty naivní idealisty, kteří věří, že můžou něco změnit...už tím, že zachrání třeba jen jeden slepičí život a přestanou kupovat vajíčka od slepic z klecových chovů. Nejspíš to je naivní, ale popravdě, čím víc takových idealistů jako já na tom světě bude, tím se nám bude žít lépe ;). Zakázala jsem si pořizovat jakákoliv zvířátka do doby než budu bydlet pořádně já, protože pak musím řešit zvířecí bydlení a nestíhám řešit svoje...ale jednou...na podzim, třeba příští jaro, si 2-3 do volného výběhu na zahradu pořídím. I kdyby nesnášely, alespoň pro ně to bude mít smysl...

Určitě se podívejte na stránky...http://www.slepicevnouzi.cz/

První Vánoce...pár obrázků..

Tak nebyly to ještě zcela první Vánoce v novém domě, protože ještě stále chybí koupelna, ale stromeček už byl. Závěr roku byl spíše ve znamení dodělávek v „hlavní místnosti“. Stihlo se v ní vyštukovat a zprovoznit kamna. Ještě je zde hodně dodělávek, ale už se zde dá celkem pobývat:) Tak pevně doufám, že se do konce ledna stihne alespoň část koupelny...

Text ve Svatém Jáně pod Skalou u křížku...krásná myšlenka:

„Drahý poutníče: Noha Tvá spočinula na místě, kde po staletí naši předkové hleděli s úžasem a pokorou na nádheru krajiny a vychutnávali genia loci tohoto magického místa. Proto i Ty zmírni svůj dech a nech se opájet krásou a magií tohoto místa. Najdeš zde klid a oproštění od stresu uspěchané doby.

Pro zamilované: Přimlouvám se! Zachovejte jedinečnost tohoto místa a nekažte jej nešvarem, jež se rozmohl po krajích Českých. Nevěste zámečky své a věřte lásku nelze spoutat. Pokud chcete, aby Váš krásný vztah byl někde zhmotněn, ujměte se třeba drobné sazeničky dubu, lípy, břízy nebo jiného stromu, vyberte pro něj nějaké krásné místo v krajině a zasaďte. Budete se mít kam vracet a uvidíte, jak strom mohutní, roste nejen pro Vaši radost a potěšení. Vězte, že strom je trvalejší než rezavý zámek, který jde odstranit jedním střihnutím.“

                                                                                                                                                  Děkujeme

Zvířecí spolubydlící...

Takové krátké představení těch, co tady s námi bydlí/budou bydlet.

Žofka, Emil a Brouček...Brouček pochází z útulku v Libni a původně to byl bezdomovecký hafan a Emílka mám z útulku Jimlín u Loun. - taky drobet pohnutý psí osud.

Bobeš a Mikeš - zástupci Holandské zakrslé kozy z Klikova u Třeboně.

Mikeš v plné kráse...v pozadí Bobeš a Lízinka.

Lízinka a Bobeš jsou typicky zvědavé kozy...všude vlezou a všechno sežerou.

Miška...ta sice není naše, ale každý den za slušného počasí, k nám chodí jako do školky :)

Rekonstrukce aneb nekonečný příběh…

Nejhorší je na rekonstrukci starého domu, že máte pocit, že vypadá čím dál hůř. Alespoň já ten pocit aktuálně mám;). Zákon schválnosti, kdy pro to, abyste mohli dát domek do uživatelné podoby, musíte ho nejdříve celý rozvrtat, probourat a vůbec tak celkově lehce zdemolovat, ve mně v poslední době vyvolává intenzivní pocity zoufalství J. Nemluvě o tom, že čas je při rekonstrukci domu taky velice relativní veličina, nejlépe vše vynásobit koeficientem 4…a to včetně nákladů ;).

No co vám budu povídat, je to nezapomenutelný zážitek. Modlím se, aby už bylo jaro a celý ten náš výjev vypadal opět trošku přívětivěji….minimálně, aby vše zarostlo trávou a nebylo to vidět…nejdříve ale budeme muset přečkat zimu.

Aktuální stav je následující:

• Podařilo se nám napojit na kanalizaci……aneb rozvrtat si celou zahradu, vytvořit množství hradních příkopů protínající celou zahradu, užít si hledání ztracené přípojky (která překvapivě nebyla tam, kde měla být).
• Přivést vodu do domu….aneb zlikvidovat si celé zápraží včetně schodů.

•  Opravit starou kopanou studnu…..aneb kozy se teď mají na čem vyvalovat.

• Zrenovovat prozatím alespoň 4 špaletová okna….aneb pochopit proč tam všichni cpou ty šílené „plasťaky“.

• Udělat nové rozvody vody a topení včetně radiátorů…...aneb sypat si popel na hlavu za tak obrovský barák.

• Udělat nové rozvody elektřiny…..aneb půlka baráku nás ještě stále čeká :-/.
•  Probourat zeď v hlavní místnosti a spojit tak nosným trámem obývací pokoj s kuchyní…aneb, jak si lehce vybourat díru do baráku.
•  Sundat střechu, vybourat podkrovní půdičky, udělat novou střechu a zateplit ji…..aneb naše největší poučení – sleduj dělníka na každém kroku, pokud si nechceš zamořit celý dům, najít pár nových šedivých vlasů a oddálit všechny práce o další měsíc.
•  Vyvložkovat komíny…aneb být kominík je dneska opravdu výnosný job.

A moře práce je ještě před námi. Takový nikdy nekončící kolotoč. Můj neskromný sen je, aby mi o Vánocích stál v hlavní místnosti velký stromeček, proto bych ještě ráda do konce roku stihla štukovaní hlavní místnosti a koupelny, zprovoznění záchodu, namontování umyvadla a zprovoznění krbových kamen. To by pro začátek mohlo stačit a po Novém roce hurá opět do práce ;).

Stav "Před" - Jaro 2014 a "Po" - listopad 2014

Propojení obývací místnosti s kuchyní..

Vyčištěnou a nově osazená studna má úspěch i u rohatců...

Když je přípojka kanalizace na druhé straně zahrady ;)

Pokus o zútulnění "staveniště" :)

Konec krásné zahrady :-/

Stálý obyvatel..

No comment...aneb, jak vše natáhnou o měsíc..

SAMHAIN – 31.října...když se stěny mezi světy ztenčují..

Mám ráda dušičky. Všechno tak nějak do sebe zapadá. Venku začíná být pochmurno, začíná se vkrádat zima za kabát, ve vzduchu je cítit chlad. Člověk se pak těší do světla vyhřátého domova k teplému čaji. Mám ráda oba tyto světy, každý je jiný, ale jeden bez druhého by nemohl existovat. Bez tmy není světla, bez chladu není tepla, bez smrti není života.....

Dušičky jsou pro mě symbolem vnitřního klidu, kdy v tichosti vzpomínáte na své blízké, na to co bylo a doufáte v to, co třeba jednou přijde....Mám ráda zapalování svíček a tak nějak víc než kdy jindy cítím, že ti, co nás už opustili, jsou částečně stále s námi.

Tenhle rok jsem však objevila úžasný příspěvek mé oblíbené blogerky Kuchařky ze Svatojánu, popisující keltský svátek Samhain, který připadá na 31.října. Je to v podstatě keltský Nový rok a začíná při západu slunce. V podstatě popisuje to, jak vnímám toto období já – končí období sklizně, světla a přichází období temnoty, klidu, odpočinku. Je to mystický okamžik, kdy v našem světě se vše ukládá k spánku a ve světě duchů naopak začíná být živo. V tomto okamžiku je hranice mezi mrtvým a živým velice tenká a senzitivnější osoby to mohou velice cítit. Líbí se mi myšlenka, že je to den, kdy je dokonce nutné se napojit na své mrtvé blízké, kteří za námi přišli. V tento den by se neměli zamykat dveře, má se přidat židle ke stolu, zažehnout ohně...a oni přijdou.

Existuje spoustu rituálů pro Samhain, mně se ale opravdu líbí ten, který Kuchařka ze Svatojánu vybrala. Jako symbol nesmrtelnosti a života, je milovaným, kteří nás již na tomto světě opustili, nabídnuto jablko. Zahrabte do země to nejkrásnější jablko, je to pokrm pro duši, která čeká na znovuzrození.

A tak i my jsme u nás u domečku oslavili Samhain a čekali na naše blízké i všechny dobré duchy z minulosti našeho domu. Zapálili jsme oheň, vydlabali dýni a nechali v ní hořet svíčku (taky zvyk pramenící už z dob Samhainu) a na zahradě na krásném místě zakopali jablíčka se vzpomínkou na naše milované.

....Tento zvláštní okamžik měl uklidňující atmosféru naprostého klidu. Oheň hořel svými mohutnými plameny, kozy se přimknuly blíže k nám a polehávaly a postávaly na studni mezi hořícími svíčkami, psi pobíhali kolem ohně...a člověk měl pocit, že je obklopen svými blízkými...jako by světlo plápolajícího ohně propojilo kruhem blízkosti všechny přítomné napříč světy.

...Tak se vzpomínkou v srdci, zase příští rok....

Místa, která mě potěšila..

V posledním týdnu jsem byla na pár místech o které bych se s Vámi chtěla podělit. Mám moc ráda takový ten pocit, že přijedete domů z práce a místo základních téměř rutinních činností se sbalíte a vyrazíte někam na výlet. Najednou ten den dostane úplně jiný šmrnc. Jednou za čas stojí za to něco takového podniknout. Já vyrazila na Kodu. Koda je malá osada kousek od Srbska. V Kodě je jen několik usedlostí a malý rybníček s kapličkou, kde se nachází kodský pramen.

Tahle osada má svoji nezapomenutelnou atmosféru klidu. Nevedou sem žádné silnice, pouze zpěvněné silnice, což mi přijde stejně tak šílené jako úžasné. Takový jiný svět. V kopci nad kapličkou se nachází hájovna. Vždycky se mi líbila. Teď tady probíhá rekonstrukce, líbí se mi, že majitelé nezapomněli na její bouřlivou minulost.

Za návštěvu stojí i Kodská jeskyně na kterou narazíte asi půl kilometru po modré směrem od Kody.

Miluji farmářské trhy. Ne jen proto, že mám ráda, když si lidé kupují potraviny a výrobky od místních producentů, ale tak nějak pro tu atmosféru těch trhů. Zvlášť miluju takové ty „trhové snídaně“. Kdy si koupíte něco dobrého a sednete si s tím do trávy, na břeh řeky nebo třeba mezi holuby na nábřeží. Prostě to chutná nějak jinak než, když to koupíte v Bille J. Pro mě je ta svobodná snídaně symbolem víkendu a ten já miluji z celého týdne nejvíce :D Ještě mi nezačala sezona v Dobřichovicích, tak jsem zavítala na k Výtoni na nábřeží a spojila to rovnou s procházkou na Vyšehrad. Mimo úžasných domácích kremrolí a domácích vajíček, jsem si koupila chlebový kvásek. Už se dlouho chystám péct pravý chleba. Doufám, že než ho upeču, tak ho nenechám umřít J.

 

Objevila jsem úžasné agility psí hřiště J. Byla jsem z něho neskonale nadšená J. A popravdě, mít kousek vhodného prostoru, vytvořím to i někde v mém novém bydlišti. Zas tak náročné by to nebylo, ale kolik radosti by to udělalo. Líbí se mi, že městské části myslí i tady na ty věci. S pejskem můžete každý den trénovat a je volně přístupné. Skvělá myšlenka J.

První jarní den...aneb Keltský telegraf

Menhir na Mořince v zimě

Menhir na Mořince

Dnes je první jarní den. A opravdu dnes vypadal velice jarně :). Nastává jarní rovnodennost a den a noc by měla být stejně dlouhá, což je způsobeno tím, že slunce při svém ročním pohybu protíná rovník a přechází z jižní polokoule na severní (ano proto měli v Brazílii na Vánoce tolik sluníčka).

Každý může začátek jara oslavit spoustou způsobů. Někdo zvolí jarní detoxikační kůru, někdo zasadí bylinky a vytáhne velikonoční výzdobu. Jedním ze způsobů, jak oslavit příchod jara a navázat na keltský odkaz v našich krajinách je Keltský telegraf. Když už nic jiného je to zajímavá myšlenka, kdy se v jeden den jednotlivé části naší země propojí pomocí ohňových signálů na kopcích, tak jak si údajně v dávných dobách posílali signál Keltové. Když už nic jiného, je to zajímavá myšlenka a líbí se mi ta vzájemná kooperace a symbolika obsazování vrchů čerty.Nebudu se Vám tu rozepisovat, každopádně, kdyby Vás zajímalo něco bližšího a chtěli jste si vybrat ten svůj kopec, tady je typ na stránkách, které vám to vše ještě trochu přiblíží. Každopádně bych se do této akce rada zapojila.

• www.keltskytelegraf.cz
• http://hobby.idnes.cz/keltsky-telegraf-navrat-jara-zapaleni-ohnu-f29-/hobby-domov.aspx?c=A140311_114521_hobby-domov_mce

Vybrala jsem si brdský kopec Plešivec, kam zavítám pravidelně alespoň dvakrát do roka. Pro ty z vás, kdo jste tam ještě nebyly, ten výhled stojí rozhodně za to. Tak snad se zadaří a budu mít z této akce nějaké zajímavé info na blog. Jinak v souvislosti s tou jarní očistou těla, jsem se rozhodla praktikovat až do velikonoc jeden postní den v týdnu. No na to jsem zvědavá snad ještě víc, protože vydržet bez jídla je pro mě opravdu boj :D.

Fotka z letošního prvního jarního dne

Můj kraj...

Dlouho jsem přemýšlela o čem v dalším příspěvku psát.  Rozhodla jsem se trošku přiblížit ten můj kraj, kde se domeček nachází.

Moje budoucí bydliště se nachází v CHKO Český kras, které se nachází jihozápadně od Prahy. CHKO vznikla v roce 1972 a má rozlohu 130 km2. Nachází se zde 2 národní přírodní rezervace, 4 národní přírodní památky, 8 přírodních rezervací a 6 přírodních památek. Ty ostatně uvidíte na mapičce níže, kterou přikládám. Schválně, kolik z Vás, co v tomto regionu žijete, zná a navštívilo všechny přírodní rezervace a přírodní památky? ;) Já vyrážím na výlety po okolí celkem často, ale některá místa jsem vůbec neznala ;) A musím to napravit ;).

Předsevzetí je tedy následující - Do konce roku 2014 navštívit přírodní památky (PP) a přírodní rezervace (PR), které jsem ještě nenavštívila  - Přinesu pak z nich report J:

• PR Radotímské údolí (nemám moc prošlé)
• PP Hvížďalka
• PP Klapice
• PR Staňkovka
• PP Špičatý vrch – Barrandovy jámy
• PR Kulivá hora
• PR Kobyla
• PR Voškov
• PP Krásná stráň

Plus pár bonusových:

• NPP Kotýz
• NPP Zlatý kůň
• NPP Klonk
• NPP Černá rokle

Tak na konci roku uvidíme J

Jaro přichází aneb velikonoční půst a svátky s ním spojené

Včera byla Popeleční středa  - začátek velikonočního půstu. Trochu mě mrzí, že v poslední době pro většinu lidí kolem mě znamenají Velikonoce a vše s tím spojené, především jarní výzdobu v bytě a volno na velikonoční pondělí. Málo kdo se zajímá o tradice a dokáže vysvětlit, co všechny ty různě pojmenované středy, čtvrtky a neděle znamenají. Nejsem na tom o mnoho lépe, proto jsem se rozhodla zapátrat na různých zajímavých stránkách na internetu a vznikl z toho tento můj přehled. Třeba i Vás o něco obohatí..

 

 

 

Před Popeleční středou, kterou začíná 40 – denní období předvelikonočního půstu (nepočítají se do něho neděle) probíhá Masopust. Jedná se o třídenní svátek, který předchází Popeleční středě, je tedy stejně pohyblivý jako Velikonoce (1.únor – 7.březen). Masopustu většinou předcházela zabijačka. V tučný čtvrtek měl člověk co nejvíce jíst a pít, aby byl celý rok při síle. V neděli po bohatém obědě začínala hlavní masopustní zábava s hudbou. Většinou se protáhla až do druhého dne, proto se v oslavách plynule pokračovalo i v pondělí. Masopust vrcholil o masopustním úterku, kdy se konaly průvody maškar a divadelní představení.

Období předvelikonočního půstu:

Popeleční středa následuje po Masopustním úterku. V tento den kněz činí věřícím na čele kříž svěceným popelem, řka při tom - Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš. Tím připomíná pomíjivost pozemského života a nutnost pokání. Popel se získává spálením ratolestí rozkvetlých kočiček, které kněz již vloni (tedy téměř před rokem) posvětil o Květné neděli.

Černá neděle je první postní neděle. Nese název podle černého oděvu žen, který má připomínat ukřižování Ježíše Krista.

Druhá postní neděle - Pražná neděle nese název od postního pokrmu, zvaného pražmo. Pražení nedozrálého obilí patřilo k nejstarším způsobům jeho úpravy a zároveň i konzervace. Po upražení se obilí dále zpracovalo, případně roztíralo a používalo pro přípravu polévky.

Třetí postní neděle nese název Kýchavá neděle. V tuto neděli se totiž sloužila mše za odvrácení moru, jehož prvními příznaky bylo právě nadměrné kýchání. Od té doby také pocházejí ony známé zdvořilůstky 'Pozdrav Pán Bůh!' a 'Dejž to Pán Bůh!'. Pověra, že kýchání 'čistí hlavu', podporovala oblibu šňupání tabáku. Proto se ten den hojně šňupalo i kýchalo. Věřilo se, že kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let bude živ.

Čtvrtá postní neděle, která je uprostřed postního období, nese název Družebná neděle. Radost nad tím, že již polovina půstu uplynula, se projevovala v družném veselí a zmírněním omezení společenských zábav. Název může být také odvozován od družby (tedy 'dohazovače' - jako známého Kecala z Prodané nevěsty), který ten den spolu se ženichem mohl navštívit domácnost vyhlédnuté nevěsty a připravovat tam námluvy.

Pátá postní neděle je Smutná neděle. Její název má v myšlenkách věřících navodit atmosféru soustředění na umučení a smrt Páně. Tradice spojené s umučením Krista se tu prolínají s prastarými 'pohanskými' zvyky - vynášení smrti (Smrtholky, Moreny, Morany, Mořeny, Mařeny) po překonaném zimním období.

Poslední šestá postní neděle nese název Květná neděle. Její název připomíná den příchodu Krista do Jeruzaléma. Všechna čtyři evangelia se shodují v líčení této události, kdy Ježíš projel městskými branami na oslíkovi uprostřed davů jásajících lidí, kteří mu doslova stlali cestu čerstvě osekanými palmovými ratolestmi. U nás tento den světí kněz kvetoucí ratolesti kočiček, které pak rozdává účastníkům mše.

Pondělkem po Květné neděli začíná Pašijový týden na památku Kristova utrpení, který vrcholí svátkem Velikonoc (ten je tvořen Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Velikonoční nocí a Nedělí zmrtvýchvstání) a Pondělím velikonočním. O tom ale zase až příště, až se budou velikonoce blížit ;).

A teď ještě pár slov k velikonočnímu půstu. Co se chápe postní dobou?  Pokud se domníváte, že se jedná pouze o určitou střídmost v jídle, byli byste drobet vedle. Postní období má daleko hlubší význam. A ať už se člověk považuje za věřícího či ne, v určité modifikované verzi prospěje každému.

V postní době má člověk pracovat na proměně a obnově svého života.  Člověk má v této době obnovit autentické vztahy, navázat znovu dialog s druhými, odpočinout si a vrátit se k tomu, co činí život křesťana křesťanským. Půst v křesťanském slova smyslu tedy v sobě zahrnuje kromě zdrženlivosti  v jídle a abstinenci, i modlitbu, almužnu a dobré skutky.

Na stránkách www.vira.cz jsem našla tyto konkrétní kroky v postní době:

• Modlitba
• Půst
•  Almužna, činění dobra
•   Smíření

Taky se mi moc líbí, jak tam definují půst, proto ho tady cituji:

„Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe.“

Několik tipů:
* Cvič se ve zdrženlivosti: v jídle, pití, kouření, sledování televize, nakupování...
* Dodržuj Popeleční středu a Velký pátek jako zvláštní dny půstu: jen jednou se najez dosyta a odřekni si maso.
* Přinášej páteční oběť - může mít různé formy: zřeknutí se masa, omezení konzumu. To, co je díky této páteční oběti ušetřeno, by mělo přijít k dobru lidem v nouzi. Smyslu páteční oběti odpovídají také různé formy osobní a společné modlitby stejně jako služba a pomoc druhým.
* Jako postní oběť dej stranou určitou částku peněz: pro hladovějící a jinak trpící

Zřeknutí znamená, když k nutkání "muset mít" řekneme ne. Zřeknutí se znamená svobodný, zodpovědný a uvědomělý život.

Nevím, jak vám, ale mně postní období rozhodně dává smysl a je úplně jedno, zda jste nevěřící a hledáte jen cestu sami k sobě, máte svoji specifickou víru nebo věříte jen v sílu přírody. Zkuste si každý v tomto postním období najít v tomto období něco pro sebe. Ať už skrze střídmost v jídle a pití alkoholu či v jiných věcech, skrze osobní motlitbu, díky které si uvědomíte, co všechno máte a za co můžete být vděčni nebo třeba skrze smíření se sebou samými. Já si svůj seznam rozhodně udělám.

Můj 1. příspěvek...

A je to tady. Můj první příspěvek na blogu :). Blog už jsem plánovala dlouho a konečně nastala ta správná konstelace, příležitost...no, ať už to nazveme jakkoliv – konečně vznikl.

Zítra mám 29. narozeniny. To už bych to rovnou mohla zaokrouhlit na 30 :-). Taky znáte ten pocit, kdy pořád na něco čekáte? Tak nějak se cítím celý život já. Pořád na něco čekám. Hlavně až dospěju.

Je to zvláštní, ale ani téměř ve svých 30- ti letech si nepřijdu dospělá. Nebudeme se teď bavit o tom, že na svůj věk vůbec nevypadám, ale prostě se tak nějak necítím dospěle. Vždycky mi přišlo, že je na všechno dost času, že nejdřív člověk musí ten život nějak otestovat, aby mohl dělat zásadní životní rozhodnutí, která  s tou dospělostí souvisí. Jenže mi tak nějak v poslední době přišlo, že v tom vzduchoprázdnu – testovacím období, přešlapuji už moc dlouho...a život přitom běží tak rychle. A tak jsem se konečně rozhodla dělat ty zásadní – dospělácká rozhodnutí a posunout se zase v tom životě dál.

Koupit si dům byl vždycky můj sen. Nikdy mě nelákaly novostavby, i když jsem o jedné jeden čas opravdu reálně uvažovala. Vždy mě lákaly místa s historií, domy ze kterých něco vyzařuje, kde cítíte, že jste právě tam, kde máte být. A tak nějak to vzniklo i s tím mým domem. Dům, který mě na fotkách na internetu spíš vyděsil a rozesmál (..ano, který blázen si něco takového může dobrovolně pořídit ;)), mě k sobě přímo magicky přitáhl. Po všech těch peripetiích a zádrhelech je to konečně na dobré cestě a co nevidět, toto místo budu moct pyšně nazývat „u mě doma“. Ano myslím, že i u domu – neživé věci, se dá cítit něco jako „propletení osudů“, protože i "věci" mají svoji duši. Považujte mě klidně za blázna, ale mně se prostě líbí tohle mystické prožívání rádoby všedních lidských okamžiků. A o tom tento blog bude. O mé další životní fázi – dospělosti a o všedních i nevšedních okamžicích života na vesnici.