Místa, která mě potěšila..

V posledním týdnu jsem byla na pár místech o které bych se s Vámi chtěla podělit. Mám moc ráda takový ten pocit, že přijedete domů z práce a místo základních téměř rutinních činností se sbalíte a vyrazíte někam na výlet. Najednou ten den dostane úplně jiný šmrnc. Jednou za čas stojí za to něco takového podniknout. Já vyrazila na Kodu. Koda je malá osada kousek od Srbska. V Kodě je jen několik usedlostí a malý rybníček s kapličkou, kde se nachází kodský pramen.

Tahle osada má svoji nezapomenutelnou atmosféru klidu. Nevedou sem žádné silnice, pouze zpěvněné silnice, což mi přijde stejně tak šílené jako úžasné. Takový jiný svět. V kopci nad kapličkou se nachází hájovna. Vždycky se mi líbila. Teď tady probíhá rekonstrukce, líbí se mi, že majitelé nezapomněli na její bouřlivou minulost.

Za návštěvu stojí i Kodská jeskyně na kterou narazíte asi půl kilometru po modré směrem od Kody.

Miluji farmářské trhy. Ne jen proto, že mám ráda, když si lidé kupují potraviny a výrobky od místních producentů, ale tak nějak pro tu atmosféru těch trhů. Zvlášť miluju takové ty „trhové snídaně“. Kdy si koupíte něco dobrého a sednete si s tím do trávy, na břeh řeky nebo třeba mezi holuby na nábřeží. Prostě to chutná nějak jinak než, když to koupíte v Bille J. Pro mě je ta svobodná snídaně symbolem víkendu a ten já miluji z celého týdne nejvíce :D Ještě mi nezačala sezona v Dobřichovicích, tak jsem zavítala na k Výtoni na nábřeží a spojila to rovnou s procházkou na Vyšehrad. Mimo úžasných domácích kremrolí a domácích vajíček, jsem si koupila chlebový kvásek. Už se dlouho chystám péct pravý chleba. Doufám, že než ho upeču, tak ho nenechám umřít J.

 

Objevila jsem úžasné agility psí hřiště J. Byla jsem z něho neskonale nadšená J. A popravdě, mít kousek vhodného prostoru, vytvořím to i někde v mém novém bydlišti. Zas tak náročné by to nebylo, ale kolik radosti by to udělalo. Líbí se mi, že městské části myslí i tady na ty věci. S pejskem můžete každý den trénovat a je volně přístupné. Skvělá myšlenka J.

První jarní den...aneb Keltský telegraf

Menhir na Mořince v zimě

Menhir na Mořince

Dnes je první jarní den. A opravdu dnes vypadal velice jarně :). Nastává jarní rovnodennost a den a noc by měla být stejně dlouhá, což je způsobeno tím, že slunce při svém ročním pohybu protíná rovník a přechází z jižní polokoule na severní (ano proto měli v Brazílii na Vánoce tolik sluníčka).

Každý může začátek jara oslavit spoustou způsobů. Někdo zvolí jarní detoxikační kůru, někdo zasadí bylinky a vytáhne velikonoční výzdobu. Jedním ze způsobů, jak oslavit příchod jara a navázat na keltský odkaz v našich krajinách je Keltský telegraf. Když už nic jiného je to zajímavá myšlenka, kdy se v jeden den jednotlivé části naší země propojí pomocí ohňových signálů na kopcích, tak jak si údajně v dávných dobách posílali signál Keltové. Když už nic jiného, je to zajímavá myšlenka a líbí se mi ta vzájemná kooperace a symbolika obsazování vrchů čerty.Nebudu se Vám tu rozepisovat, každopádně, kdyby Vás zajímalo něco bližšího a chtěli jste si vybrat ten svůj kopec, tady je typ na stránkách, které vám to vše ještě trochu přiblíží. Každopádně bych se do této akce rada zapojila.

• www.keltskytelegraf.cz
• http://hobby.idnes.cz/keltsky-telegraf-navrat-jara-zapaleni-ohnu-f29-/hobby-domov.aspx?c=A140311_114521_hobby-domov_mce

Vybrala jsem si brdský kopec Plešivec, kam zavítám pravidelně alespoň dvakrát do roka. Pro ty z vás, kdo jste tam ještě nebyly, ten výhled stojí rozhodně za to. Tak snad se zadaří a budu mít z této akce nějaké zajímavé info na blog. Jinak v souvislosti s tou jarní očistou těla, jsem se rozhodla praktikovat až do velikonoc jeden postní den v týdnu. No na to jsem zvědavá snad ještě víc, protože vydržet bez jídla je pro mě opravdu boj :D.

Fotka z letošního prvního jarního dne

Můj kraj...

Dlouho jsem přemýšlela o čem v dalším příspěvku psát.  Rozhodla jsem se trošku přiblížit ten můj kraj, kde se domeček nachází.

Moje budoucí bydliště se nachází v CHKO Český kras, které se nachází jihozápadně od Prahy. CHKO vznikla v roce 1972 a má rozlohu 130 km2. Nachází se zde 2 národní přírodní rezervace, 4 národní přírodní památky, 8 přírodních rezervací a 6 přírodních památek. Ty ostatně uvidíte na mapičce níže, kterou přikládám. Schválně, kolik z Vás, co v tomto regionu žijete, zná a navštívilo všechny přírodní rezervace a přírodní památky? ;) Já vyrážím na výlety po okolí celkem často, ale některá místa jsem vůbec neznala ;) A musím to napravit ;).

Předsevzetí je tedy následující - Do konce roku 2014 navštívit přírodní památky (PP) a přírodní rezervace (PR), které jsem ještě nenavštívila  - Přinesu pak z nich report J:

• PR Radotímské údolí (nemám moc prošlé)
• PP Hvížďalka
• PP Klapice
• PR Staňkovka
• PP Špičatý vrch – Barrandovy jámy
• PR Kulivá hora
• PR Kobyla
• PR Voškov
• PP Krásná stráň

Plus pár bonusových:

• NPP Kotýz
• NPP Zlatý kůň
• NPP Klonk
• NPP Černá rokle

Tak na konci roku uvidíme J

Jaro přichází aneb velikonoční půst a svátky s ním spojené

Včera byla Popeleční středa  - začátek velikonočního půstu. Trochu mě mrzí, že v poslední době pro většinu lidí kolem mě znamenají Velikonoce a vše s tím spojené, především jarní výzdobu v bytě a volno na velikonoční pondělí. Málo kdo se zajímá o tradice a dokáže vysvětlit, co všechny ty různě pojmenované středy, čtvrtky a neděle znamenají. Nejsem na tom o mnoho lépe, proto jsem se rozhodla zapátrat na různých zajímavých stránkách na internetu a vznikl z toho tento můj přehled. Třeba i Vás o něco obohatí..

 

 

 

Před Popeleční středou, kterou začíná 40 – denní období předvelikonočního půstu (nepočítají se do něho neděle) probíhá Masopust. Jedná se o třídenní svátek, který předchází Popeleční středě, je tedy stejně pohyblivý jako Velikonoce (1.únor – 7.březen). Masopustu většinou předcházela zabijačka. V tučný čtvrtek měl člověk co nejvíce jíst a pít, aby byl celý rok při síle. V neděli po bohatém obědě začínala hlavní masopustní zábava s hudbou. Většinou se protáhla až do druhého dne, proto se v oslavách plynule pokračovalo i v pondělí. Masopust vrcholil o masopustním úterku, kdy se konaly průvody maškar a divadelní představení.

Období předvelikonočního půstu:

Popeleční středa následuje po Masopustním úterku. V tento den kněz činí věřícím na čele kříž svěceným popelem, řka při tom - Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš. Tím připomíná pomíjivost pozemského života a nutnost pokání. Popel se získává spálením ratolestí rozkvetlých kočiček, které kněz již vloni (tedy téměř před rokem) posvětil o Květné neděli.

Černá neděle je první postní neděle. Nese název podle černého oděvu žen, který má připomínat ukřižování Ježíše Krista.

Druhá postní neděle - Pražná neděle nese název od postního pokrmu, zvaného pražmo. Pražení nedozrálého obilí patřilo k nejstarším způsobům jeho úpravy a zároveň i konzervace. Po upražení se obilí dále zpracovalo, případně roztíralo a používalo pro přípravu polévky.

Třetí postní neděle nese název Kýchavá neděle. V tuto neděli se totiž sloužila mše za odvrácení moru, jehož prvními příznaky bylo právě nadměrné kýchání. Od té doby také pocházejí ony známé zdvořilůstky 'Pozdrav Pán Bůh!' a 'Dejž to Pán Bůh!'. Pověra, že kýchání 'čistí hlavu', podporovala oblibu šňupání tabáku. Proto se ten den hojně šňupalo i kýchalo. Věřilo se, že kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let bude živ.

Čtvrtá postní neděle, která je uprostřed postního období, nese název Družebná neděle. Radost nad tím, že již polovina půstu uplynula, se projevovala v družném veselí a zmírněním omezení společenských zábav. Název může být také odvozován od družby (tedy 'dohazovače' - jako známého Kecala z Prodané nevěsty), který ten den spolu se ženichem mohl navštívit domácnost vyhlédnuté nevěsty a připravovat tam námluvy.

Pátá postní neděle je Smutná neděle. Její název má v myšlenkách věřících navodit atmosféru soustředění na umučení a smrt Páně. Tradice spojené s umučením Krista se tu prolínají s prastarými 'pohanskými' zvyky - vynášení smrti (Smrtholky, Moreny, Morany, Mořeny, Mařeny) po překonaném zimním období.

Poslední šestá postní neděle nese název Květná neděle. Její název připomíná den příchodu Krista do Jeruzaléma. Všechna čtyři evangelia se shodují v líčení této události, kdy Ježíš projel městskými branami na oslíkovi uprostřed davů jásajících lidí, kteří mu doslova stlali cestu čerstvě osekanými palmovými ratolestmi. U nás tento den světí kněz kvetoucí ratolesti kočiček, které pak rozdává účastníkům mše.

Pondělkem po Květné neděli začíná Pašijový týden na památku Kristova utrpení, který vrcholí svátkem Velikonoc (ten je tvořen Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Velikonoční nocí a Nedělí zmrtvýchvstání) a Pondělím velikonočním. O tom ale zase až příště, až se budou velikonoce blížit ;).

A teď ještě pár slov k velikonočnímu půstu. Co se chápe postní dobou?  Pokud se domníváte, že se jedná pouze o určitou střídmost v jídle, byli byste drobet vedle. Postní období má daleko hlubší význam. A ať už se člověk považuje za věřícího či ne, v určité modifikované verzi prospěje každému.

V postní době má člověk pracovat na proměně a obnově svého života.  Člověk má v této době obnovit autentické vztahy, navázat znovu dialog s druhými, odpočinout si a vrátit se k tomu, co činí život křesťana křesťanským. Půst v křesťanském slova smyslu tedy v sobě zahrnuje kromě zdrženlivosti  v jídle a abstinenci, i modlitbu, almužnu a dobré skutky.

Na stránkách www.vira.cz jsem našla tyto konkrétní kroky v postní době:

• Modlitba
• Půst
•  Almužna, činění dobra
•   Smíření

Taky se mi moc líbí, jak tam definují půst, proto ho tady cituji:

„Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe.“

Několik tipů:
* Cvič se ve zdrženlivosti: v jídle, pití, kouření, sledování televize, nakupování...
* Dodržuj Popeleční středu a Velký pátek jako zvláštní dny půstu: jen jednou se najez dosyta a odřekni si maso.
* Přinášej páteční oběť - může mít různé formy: zřeknutí se masa, omezení konzumu. To, co je díky této páteční oběti ušetřeno, by mělo přijít k dobru lidem v nouzi. Smyslu páteční oběti odpovídají také různé formy osobní a společné modlitby stejně jako služba a pomoc druhým.
* Jako postní oběť dej stranou určitou částku peněz: pro hladovějící a jinak trpící

Zřeknutí znamená, když k nutkání "muset mít" řekneme ne. Zřeknutí se znamená svobodný, zodpovědný a uvědomělý život.

Nevím, jak vám, ale mně postní období rozhodně dává smysl a je úplně jedno, zda jste nevěřící a hledáte jen cestu sami k sobě, máte svoji specifickou víru nebo věříte jen v sílu přírody. Zkuste si každý v tomto postním období najít v tomto období něco pro sebe. Ať už skrze střídmost v jídle a pití alkoholu či v jiných věcech, skrze osobní motlitbu, díky které si uvědomíte, co všechno máte a za co můžete být vděčni nebo třeba skrze smíření se sebou samými. Já si svůj seznam rozhodně udělám.

Můj 1. příspěvek...

A je to tady. Můj první příspěvek na blogu :). Blog už jsem plánovala dlouho a konečně nastala ta správná konstelace, příležitost...no, ať už to nazveme jakkoliv – konečně vznikl.

Zítra mám 29. narozeniny. To už bych to rovnou mohla zaokrouhlit na 30 :-). Taky znáte ten pocit, kdy pořád na něco čekáte? Tak nějak se cítím celý život já. Pořád na něco čekám. Hlavně až dospěju.

Je to zvláštní, ale ani téměř ve svých 30- ti letech si nepřijdu dospělá. Nebudeme se teď bavit o tom, že na svůj věk vůbec nevypadám, ale prostě se tak nějak necítím dospěle. Vždycky mi přišlo, že je na všechno dost času, že nejdřív člověk musí ten život nějak otestovat, aby mohl dělat zásadní životní rozhodnutí, která  s tou dospělostí souvisí. Jenže mi tak nějak v poslední době přišlo, že v tom vzduchoprázdnu – testovacím období, přešlapuji už moc dlouho...a život přitom běží tak rychle. A tak jsem se konečně rozhodla dělat ty zásadní – dospělácká rozhodnutí a posunout se zase v tom životě dál.

Koupit si dům byl vždycky můj sen. Nikdy mě nelákaly novostavby, i když jsem o jedné jeden čas opravdu reálně uvažovala. Vždy mě lákaly místa s historií, domy ze kterých něco vyzařuje, kde cítíte, že jste právě tam, kde máte být. A tak nějak to vzniklo i s tím mým domem. Dům, který mě na fotkách na internetu spíš vyděsil a rozesmál (..ano, který blázen si něco takového může dobrovolně pořídit ;)), mě k sobě přímo magicky přitáhl. Po všech těch peripetiích a zádrhelech je to konečně na dobré cestě a co nevidět, toto místo budu moct pyšně nazývat „u mě doma“. Ano myslím, že i u domu – neživé věci, se dá cítit něco jako „propletení osudů“, protože i "věci" mají svoji duši. Považujte mě klidně za blázna, ale mně se prostě líbí tohle mystické prožívání rádoby všedních lidských okamžiků. A o tom tento blog bude. O mé další životní fázi – dospělosti a o všedních i nevšedních okamžicích života na vesnici.