Zítra mám 29. narozeniny. To už bych to rovnou mohla zaokrouhlit
na 30 :-). Taky znáte ten pocit, kdy pořád na něco čekáte? Tak nějak se cítím
celý život já. Pořád na něco čekám. Hlavně až dospěju.
Je to zvláštní, ale ani téměř
ve svých 30- ti letech si nepřijdu dospělá. Nebudeme se teď bavit o tom, že na
svůj věk vůbec nevypadám, ale prostě se tak nějak necítím dospěle. Vždycky mi
přišlo, že je na všechno dost času, že nejdřív člověk musí ten život nějak
otestovat, aby mohl dělat zásadní životní rozhodnutí, která s tou dospělostí souvisí. Jenže mi tak
nějak v poslední době přišlo, že v tom vzduchoprázdnu – testovacím
období, přešlapuji už moc dlouho...a život přitom běží tak rychle. A tak jsem
se konečně rozhodla dělat ty zásadní – dospělácká rozhodnutí a posunout se zase
v tom životě dál.
Koupit si dům byl vždycky můj sen. Nikdy mě nelákaly novostavby, i když jsem o jedné jeden čas opravdu reálně uvažovala. Vždy mě lákaly místa s historií, domy ze kterých něco vyzařuje, kde cítíte, že jste právě tam, kde máte být. A tak nějak to vzniklo i s tím mým domem. Dům, který mě na fotkách na internetu spíš vyděsil a rozesmál (..ano, který blázen si něco takového může dobrovolně pořídit ;)), mě k sobě přímo magicky přitáhl. Po všech těch peripetiích a zádrhelech je to konečně na dobré cestě a co nevidět, toto místo budu moct pyšně nazývat „u mě doma“. Ano myslím, že i u domu – neživé věci, se dá cítit něco jako „propletení osudů“, protože i "věci" mají svoji duši. Považujte mě klidně za blázna, ale mně se prostě líbí tohle mystické prožívání rádoby všedních lidských okamžiků. A o tom tento blog bude. O mé další životní fázi – dospělosti a o všedních i nevšedních okamžicích života na vesnici.
Koupit si dům byl vždycky můj sen. Nikdy mě nelákaly novostavby, i když jsem o jedné jeden čas opravdu reálně uvažovala. Vždy mě lákaly místa s historií, domy ze kterých něco vyzařuje, kde cítíte, že jste právě tam, kde máte být. A tak nějak to vzniklo i s tím mým domem. Dům, který mě na fotkách na internetu spíš vyděsil a rozesmál (..ano, který blázen si něco takového může dobrovolně pořídit ;)), mě k sobě přímo magicky přitáhl. Po všech těch peripetiích a zádrhelech je to konečně na dobré cestě a co nevidět, toto místo budu moct pyšně nazývat „u mě doma“. Ano myslím, že i u domu – neživé věci, se dá cítit něco jako „propletení osudů“, protože i "věci" mají svoji duši. Považujte mě klidně za blázna, ale mně se prostě líbí tohle mystické prožívání rádoby všedních lidských okamžiků. A o tom tento blog bude. O mé další životní fázi – dospělosti a o všedních i nevšedních okamžicích života na vesnici.
Žádné komentáře:
Okomentovat