Je mi 30...a cítím se fajn :)

Před pár dny jsem šla kolem stojanu s časopisy a bylo tam něco ve smyslu.."Jste na dně...je vám přes 30, proč ten život běží tak šíleně rychle??..". Dost mě to pobavilo a říkám si, to už je přece teď nově článek i pro mě :)

Už jsem na světě 30 let ..a je to moc fajn :). Jsem vděčná za každý super rok, co mám možnost prožít. Vždycky když mě chytne deprese, že to běží nějak rychle, podívám se na instagram a vidím, co všechno jsem za ten rok úžasného prožila a říkám si, že ten křížek navíc stál za to.

Pro těch dalších 30 let mám jediný plán...NIKAM NESPĚCHAT. Užívat si teď a tady, užívat a vychutnávat si každý přítomný okamžik. Ten život tak rychle leti proto, že pořád někam spěcháme..."aby už bylo konečně jaro, ..at už je konečně víkend, ...aby už konečně bylo po dešti,...až budu trochu víc vydělávat,...aby už byl konečně ten dům po rekonstrukci,...až si koupím to auto, ...až zhubnu, ...až se vdám,...až budu mít děti,...až až...aby už....
Je teď a tady! Užívejme si a vychutnávejme každý okamžik už teď, ne až v budoucnu...neplánujme tolik, ale radujme se z okamžiku a žijme. Buďme více hédonisty :).

Já si svůj narozeninový den užila...nikam jsem nespěchala. Když nikam nespěcháte a za ničím se neženete, nějak vás to zklidní a cítíte se mnohem vyrovnaněji...Na Špilberku jsem si vychutnávala horkou čokoládu, dopolední vínečko, nakládaný hermelínek, skvělou společnost...a paprsky jarního slunce...a bylo mi fajn :)

To, co mě v únoru potěšilo...

Koupelna....už se rýsuje...a tento týden už konečně bude snad i usazená vanička od sprchového koutu..třikrát hurá ;).

                     

Vůně..růží. Už jsem dlouho necítila něco tak úžasného. Pořád k nim dokola musím chodit a přesvědčovat se o té dokonalosti.

Veřejná půjčovna knih...na nádraží v Řevnicích. Úžasný nápad. Zrovna měli rozpujčováno, ale jindy mají celkem plno a zajímavé tituly. Kdokoliv tam může přidat i své knížky, které chce poslat dál. Asi něco z toho, co jsem  už dlouho nečetla, přenechám. Skvělá myšlenka...ke kávě si vezmete do vlaku i knížku a až ji dočtete, vrátíte jí a půjčíte si zase něco jiného :).

Doubci...z žaludů ze Štědrého dne už pomalu vylízají na svět :).

Sluníčko...konečně!!!!

Krásu... zamlženého oparu ranní řeky....

Sladké...ano miluji sladké...obzvláště k nedělní snídani :)

A pár skvělých výletů...o těch ale příště :)

Byl by to Valentýnek...

...Pohřbila jsem ho kousek od naší třešně. Někdy je holt příroda silnější než my, zvlášť, když se sejde víc nepříznivích faktoru najednou.

Bylo to krásné kůzlátko. Půlka těla hnědá a spodní půlka bílá. Měl krásný černý pruh přes celá záda a na hlavičce bílý flíček. Našla jsem ho dneska ráno v seně. Už měl ztuhlé zadní nožičky. 

Těžko říct, kde se stala chyba. Jestli se nezvládlo napít...nebo třeba i nějaký den žilo, ale tím, že jsem nebyla doma, protože nám dělali koupelnu a navíc se ochladilo, mohlo umřít na podchlazení...třeba si ho Lízinka jako prvorodička tolik nevšímala a nechala ho samotné nebo to všechno byla moje chyba a nebyla jsem tolik všímavá...všimla jsem si, že má Líza menší břicho až dnes. Bohužel....snad příště budu já i Lízinka moudřejší...

Dostal od nás na cestu krásný kamínek...ten dávám všem mým zvířátkám sebou...

.....Měj se tam nahoře Valentýnku krásně....na jaře nám bude chybět tvé hopsání.......

Předsevzetí...

Ano, dávám si předsevzetí. Já vím, že je teď děsně modní říkát, že jediné moje předsevzetí je nedávat si předsevzetí ;-)...ale já si je prostě dávám. Mám ráda předsevzetí a dávám si je celý rok. Miluju různé diáře a zápisníčky a pořád si tam píšu nějaká svá životní moudra a předsevzetí z nich vycházející,

Silvestra moc nemusím. Nemám ráda takovou tu nucenou zábavu...i když svým způsobem ho mám ráda..ale tak nějak jinak. Pro mě je to období, kdy si snažím vnitřně uzavřít ten předchozí rok a udělat z něj nějaké ty závěry pro rok příští. Závěr roku je pro to ideální. Tak proč si nedávat předsevzetí. Každý okamžik, když má člověk prostor zamyslet sám nad sebou, je podle mě dobrý.

V diáři pár těch předsevzetí pro letošek mám. Jedno z nich je, zapsat si každý den alespoň jednu věc, co mi udělala ten den radost. Začala jsem s tím už minulý rok. Člověk si pak uvědomí spoustu věcí a číst si ty věci zpětně děsně nabíjí:).

Včera jedna z věcí, co jsem si napsala do diáře, byla radost z tohoto emailu:

Před osmi lety jsem měsíc cestovala s kámošem Mexikem. S batohem a dekou (ani spacák jsme neměli :D) jsme procestovali skoro celé Mexiko. Neuvěřitelný životní zážitek, který by vydal na několik příspěvků - objevování pyramid v zarostlých džunglích (kam nechodí cizinci), výstup na 5-ti tisícovku naproti Popocatepetl (zážitek a la film Into the wild), pozorování želv jak kladou vejce na uzavřené části největšího Mexického ostrova, nezapomenutelní lidé a země.

Mimo jiné jsme hodně cestovali stopem, abychom ušetřili za autobusy. Přeci jen Mexiko je velká země. Jeli jsme i s několika kamiony a jedním z řidičů byl Raymundo. Moc jsme si nerozuměli, ale byl úžasný. Nabídl nám na spaní své lůžko v autě (a sám si chtěl lehnout ven na zem), kupoval nám jídlo a pití, vzal nás na pláž plnou mušlí a vůbec se onás dva dny neuvěřitelně staral (jako všichni Mexičani). Když jsme se loučili, tekly mu slzy a my jsme byli taky dojatí. Věděli jsme, že se už neuvidíme...že naše setkání bylo letmé, ale o to intenzivnější pocit blízkosti v nás zanechalo.

A teď po tolika letech mi píše Raymundova neteř. Pořád měl schovaný můj papírek s emailovou adresou (on sám žádnou neměl). Neuvěřitelně mě to potěšilo :).

Přeji Vám i sobě, diář plný okamžiků, které vás v tomto roce potěšily....

Slepičí život...

Včera jsem objevovala jednu z malých uliček, kterou v naší vesnici ještě nemám prochozenou. Přeci jen je to vesnička roztahaná od řeky až vysoko do kopců, plná starých statků a zajímavých zákoutí. Vždy mě baví objevovat ty staro-nová místa a představovat si, co se za nimi skrývá anebo v minulosti skrývalo. Těší mě, že tu mám zatím stále co objevovat :).

Když jsem se tak procházela jednou z těchto zapadlých uliček, která vede za zahradami domů, zaujalo mě kolik rodin chová vlastní slepice. Docela pozitivní, není nad vlastní domácí vajíčko, nemluvě o tom, že klecovým chovům absolutně nefandím. Už dlouho mě mrzí, že jsem ještě neobjevila nějakého producenta domácích vajíček, od kterého bych odebírala vajíčka pravidelně.

Pár lidí mi už radilo, ať si pořídím vlastní slepice, mně se ale do toho moc nechtělo kvůli zničené části zahrady a nelibému odéru. I teď jsem ale viděla, že lidi chovají třeba jen pár slípek na celé ploše zahrady a měli krásný trávník...navíc stejně mi tam už hopsají kozy. A shodou okolností mě teď zaujal jeden projekt „Slepice v nouzi“.

Ano, patřím mezi ty naivní idealisty, kteří věří, že můžou něco změnit...už tím, že zachrání třeba jen jeden slepičí život a přestanou kupovat vajíčka od slepic z klecových chovů. Nejspíš to je naivní, ale popravdě, čím víc takových idealistů jako já na tom světě bude, tím se nám bude žít lépe ;). Zakázala jsem si pořizovat jakákoliv zvířátka do doby než budu bydlet pořádně já, protože pak musím řešit zvířecí bydlení a nestíhám řešit svoje...ale jednou...na podzim, třeba příští jaro, si 2-3 do volného výběhu na zahradu pořídím. I kdyby nesnášely, alespoň pro ně to bude mít smysl...

Určitě se podívejte na stránky...http://www.slepicevnouzi.cz/

První Vánoce...pár obrázků..

Tak nebyly to ještě zcela první Vánoce v novém domě, protože ještě stále chybí koupelna, ale stromeček už byl. Závěr roku byl spíše ve znamení dodělávek v „hlavní místnosti“. Stihlo se v ní vyštukovat a zprovoznit kamna. Ještě je zde hodně dodělávek, ale už se zde dá celkem pobývat:) Tak pevně doufám, že se do konce ledna stihne alespoň část koupelny...

Text ve Svatém Jáně pod Skalou u křížku...krásná myšlenka:

„Drahý poutníče: Noha Tvá spočinula na místě, kde po staletí naši předkové hleděli s úžasem a pokorou na nádheru krajiny a vychutnávali genia loci tohoto magického místa. Proto i Ty zmírni svůj dech a nech se opájet krásou a magií tohoto místa. Najdeš zde klid a oproštění od stresu uspěchané doby.

Pro zamilované: Přimlouvám se! Zachovejte jedinečnost tohoto místa a nekažte jej nešvarem, jež se rozmohl po krajích Českých. Nevěste zámečky své a věřte lásku nelze spoutat. Pokud chcete, aby Váš krásný vztah byl někde zhmotněn, ujměte se třeba drobné sazeničky dubu, lípy, břízy nebo jiného stromu, vyberte pro něj nějaké krásné místo v krajině a zasaďte. Budete se mít kam vracet a uvidíte, jak strom mohutní, roste nejen pro Vaši radost a potěšení. Vězte, že strom je trvalejší než rezavý zámek, který jde odstranit jedním střihnutím.“

                                                                                                                                                  Děkujeme

Zvířecí spolubydlící...

Takové krátké představení těch, co tady s námi bydlí/budou bydlet.

Žofka, Emil a Brouček...Brouček pochází z útulku v Libni a původně to byl bezdomovecký hafan a Emílka mám z útulku Jimlín u Loun. - taky drobet pohnutý psí osud.

Bobeš a Mikeš - zástupci Holandské zakrslé kozy z Klikova u Třeboně.

Mikeš v plné kráse...v pozadí Bobeš a Lízinka.

Lízinka a Bobeš jsou typicky zvědavé kozy...všude vlezou a všechno sežerou.

Miška...ta sice není naše, ale každý den za slušného počasí, k nám chodí jako do školky :)